pondělí 19. září 2016

Nákup v Brně

Cvičení č. 1: Máte tři dámy. Co pěkného jim lze pořídit za 570 Kč? Pokud nakupujete u Brňáků, pak (a) rozervané nohy od šlahounů, (b) rozpíchané ruce od hustníků, (c) popíchání sršni a (d) hospitalizaci v nemocnici? V případně našeho dámského týmu jsou všechny odpovědi správně.

Ale po pořadě. Klíčové podzimní štafety, kde se bojuje o postup na MČR, se konaly u Velké Bíteše. Pořadatelé slibovali "terén, co neurazí", totiž kombinaci vysočinského terénu a brněnského fekálu. Toho druhého tam bylo skutečně dost a to v kombinaci se sršními hnízdy. Potkávat hystericky ječící závodnice, k tomu sám vidět hejno sršňů u hustníku, kam měl člověk namířeno, to je zážitek k nezaplacení (na všechno ostatní samozřejmě doporučuji MasterCard).

Největší hrdinkou víkendu se tak jednoznačně stává Alča, která dostala 5 žihadel, doběhla ale závod s jen malou ztrátou a teprve když začala opuchávat, nechala si zavolat záchranku (která mimochodem nebyla na místě). Lenka na 2. druhém úseku pak zaběhla velmi solidně a Kamča se - zřejmě v obavě před sršni - rozeběhla a nejlepším časem na všech úsecích získala pro ženy výborné celkové 10. místo. 
Nebyla to nuda v Brně
Odpolední sprint nabídl také vzrušení. Bojovalo se o body do Českého poháru na brněnském panelákovém sídlišti Nový Lískovec, což samo o sobě nezní atraktivně, ale ve skutečnosti se staviteli podařil pěkný sprint s řadou techničtějších úseků. Kamča byla v cíli velmi spokojená s 3. místem, protože i když neudělala větší chybu, při závodě pro ní bylo těžké udržet "flow". Velký náskok Denisy Kosové ukázal, že sprint se holt musí cvičit. 

Mimochodem v bodování Českého poháru je Kamča nyní 2. a podle mých výpočtů už nemůže být hůře než 4., což je skvělé vzhledem k tomu, že kvůli příušnicím nemohla běžet tři jarní závody.

pátek 16. září 2016

Slované pod Slovankou

Na orienťácký víkend v Hraběticích v Jizerských horách jsme se dlouho těšili jak malé děti. Představa, že podhorský terén mezi Dolním Maxovem a Hraběticemi je zmapovaný a že ho dokonce budeme (legálně) křížit oba dny, slibovala třešničku na dortě parádních letních orienťáků v Čechách. 

A očekávání rozhodně bylo vrchovatě naplněno. Sobota zahájila víkend klasikou se slušnými parametry (např. v H21B 600m převýšení). Střídal se les v podobě "lehčí Maliník" s náročnějším borůvčím až po těžká kamenitá pole, kde mnozí (včetně mně) dokázali vyrobit mnohaminutové chyby. Nejromantičtější byl pro mne seběh trávou a mechem jednou dlouhou zarostlou bažinkou, kde jsem se jen tak o chloupek nepropadal a připadal si tak jako ne na sever od Jablonce, ale na sever od Stockholmu.

Zajímavé bylo, že stavba elitních a ostatních tratí se lišila v možnosti obíhat; elitní tratě byly o chlup běhavější. Což vyhovovalo Kamče, která neočekávaně vyhrála a připsala si tak cenné body do Českého poháru. Na GPS analýze je mimochodem krásně vidět, jak Kamča postupně nabírá náskok na běžeckých pasážích (červená + čísla), aby ho pak ztrácela v sekvenci kratších postupů (zelená - čísla).
Sobotní srovnání: 1. Kamča, 2. Topča (zdroj: O-news)
Nedělní middle kolkoem Slovanky byl netradičním pohledem na tuhle poměrně známou turistickou oblast; díky prošlápnutosti lesa se v divokosti nicméně nemohl úplně rovnat sobotní klasice. Víkend byl celkově výborný a nakonec se dalo přežít i nemilosrdné africké sluníčko na sjezdovce na Severáku. Pro děti jednoznačně hlavním zážitkem bylo přespání v tělocvičně, které naopak bylo tvrdou lekcí pro naše ztuhlé klouby; jako v každé správné tělocvičně zde došlo i na obligátní kolorit v podobě mlácení veteránských ešusů v šest ráno.

pondělí 5. září 2016

Kung fu na Vysočině

Návštěva u bratránka probíhá ve stylu permanentního akčního filmu
Věřte či nevěřte, tato fotografie skutečně není fotomontáž

středa 24. srpna 2016

Fakt pěkné prázdniny

Co dodat k Pěkným prázdninám 2016? Epesní elitní tratě, epochální mapy ve všech třech etapách, jednoznačná jednička letošního léta. Nakonec jsem byl docela rád, že jsem z elity nepropadl níže, protože mne dobře postavené tratě bavily a nabídly i pěkná srovnání se solidní konkurencí. Škoda jen E3, kdy jsem 10m od kontroly vlezl na K1 do nezmapovaného průchodu a pak se už nedokázal srovnat (chyba 7 min). Hitem vícedenních byly každopádně GPSky, respektive trošku zákeřně zveřejněný sestřih nejlepších momentů.


I Kamča si v klipu zahrála (zejména od cca 1:50), naštěstí nešlo o chyby typu hledání na třech jiných skalních hřebenech, jako předvedli někteří eliťáci (kterým tímto děkuji, protože jsem je tak poprvé v životě porazil). Po ročníku 2012, kdy jsme se na Drábovně s Kamčou v poslední etapě tragicky ztráceli, to byl neskutečný skok dopředu.

úterý 23. srpna 2016

Alokace evropských grantů v ekonomii

Na výroční konferenci EEA 2016 (European Economic Association) apelovala Rachel Griffith ekonomy k tomu, aby podávali více přihlášek do soutěže ERC (European Research Council). Počet přihlášek je totiž jedním z kritérií množství fondů alokovaných pro ekonomii a aktuálně je přihlášek velmi málo. Dokonce EEA vytvořila systém EEA Seed Grants, kdy mírně zadotuje 100 grantových přihlášek ze zemí s nižšími příjmy, včetně ČR.

Konstrukce soutěží a výběrových kritérií je ekonomickým tématem par excellence. Malý počet přihlášek lze vysvětlit několika hypotézami: (a) ekonomové jsou méně ochotni přispět svému oboru jako celku než jiné disciplíny, (b) ekonomové umějí lépe optimalizovat a proto se neúčastní soutěží s malými šancemi, (c) pravidla výběru jsem významně diskriminativní tak, že šance uspět je i pro poměrně kvalitní aplikace velmi nízká. Osobně si myslím, že jako v každé reklamě (c) je správně, ale testování rád nechám na jiných.

V každém případě je pro mne zajímavé vidět, že EEA se uchýlila k politice, která má evidentně strukturu nežádoucího výběru (dotace získají nejen poměrně kvalitní aplikace, které byly nyní na hranici rozhodování, ale hlavně ty aplikace, pro které jsou časové náklady poměrně malé, přičemž tyto náklady samozřejmě vyjadřují nižší produktivitu).

úterý 16. srpna 2016

Průzkum (česko-kanadského) terénu

Po pěti letech opět běžíme Českou Kanadu, opět dvě etapy ve Stoječíně a opět finále na Zvůli. Několik rozdílů by se ale našlo: Kamča tentokrát není v očekávání, nanejvýš v očekávání dobrého výsledku. Alička běží, dokonce i zcela sama, ač pod rouškou kategorie HDR. Co se týče mne, navzdory objektivnímu mezičasovému poklesu volím přestup z kategorie H21B do H21A.
Závod (super-)matek na 1., 2. a 4. místě, mezi něž se vklínila jediná slečna na 3. místě

Vše dopadlo, jak má - Kamča vyhrála, Alička si výborně potrénovala, já jsem (společně s Lukášem Bauerem) trpěl. Na své výkony v E1, E2 a E4 (to byl ale kalup!) jsem ale docela hrdý, možná za nečekanou druhou mízu může i letní kombinace pravidelného běhání a nepravidelného stravování, která mne vrátila na závodní váhu 57 kg.

pondělí 8. srpna 2016

Rumcajsovy míle ... procvičíš se v síle

Závody v okolí Valečova jsou svébytné. Zaprvé, chce-li závodník uspět, měl by před nimi několik týdnů chodit do posilovny. Zadruhé, jsou v krásných terénech a často na krásném shromaždišti, letos s panoramatickým výhledem až na skály v Srbsku. Zatřetí, je třeba myslet na sršně, kteří zdejší krajinu milují ještě o něco víc než my turisté (a i letos došlo na lehké poštípání). 

Letos při Rumcajsových mílích přibylo i za čtvrté, totiž vhodnost horolezeckého tréninku a to když E3 probíhala zčásti ve svahu, kde slovy Bédi "... ještě, že nepršelo, protože to by pak šlo na řadě míst o zdraví."
Jelikož se běhalo bez hřebů v Salomonech, na vyhlášení nastoupila Salomon lady
V takto specifickém terénu proběhl křest Aličky v D10N, která si závody užila a v E3 dokonce doběhla na 2. místě. Moje výkony stačily na 10. místo v H21B (což je pro mne fajn) a Kamča navzdora chybičkám dobyla 3. místa, načež získala v tomto kraji klasický dar ze Svijan.

pátek 5. srpna 2016

Tvrdý šumavský chlebíček

Když se řekne Zadov, tak se mi živě vybaví vzpomínky na hobby závod při vrchařské kvalifikaci v roce 2013, kde jsem zarputile soupeřil s žákyňkami a dorostenkami. Holt Šumava nabízí tvrdý běžecký chlebíček, tvrdý jak ztvrdlá Šumava.

Letošní závod Salomon Trail Running Cupu na Zadově naštěstí neměl podobný profil. Delší (21km) i kratší trať (11km) byly běhavé a zejména delší trať měla údajně pěkný trailový charakter. Kamčina účast na kratší trati přinesla ovoce nejen v podobě vítězství v ženách, ale hlavně i srdnatého výkonu, kdy doběhla 3. v absolutním pořadí, za Romanem Skalským jen o 30 vteřin, čehož si všiml i server běhej.com.
Propršené vyhlášení (foto: STRC)

úterý 26. července 2016

Týden v údolí Valsugana

Při pětidenních v Itálii samozřejmě nebylo cílem zevlovat na shromaždišti u cíle. A když už tedy zevlovat, tak aspoň co nejvýše to je možné. (Varování: Následující text má charakter rodinné kroniky. Pro nezainteresovaného čtenáře je nyní ideální příležitost přeskočit na další příspěvek.)

Opět se nám potvrdilo, že směřovat na jih přes noc je logisticky nejlepší řešení, protože odpadají hodiny netrpělivého poskakování dětí se sedačkami na zadních sedadlech. Zpestřením nočního přejezdu byla nakonec jen zastávka před Salzburgem, kde jsme zaparkovali přímo v houfu aut s bulharskými značkami, kolem nichž pobíhaly zvláštní existence i s celými rodinkami. Že by nějaké známky koordinace těsně před hranicí Rakouska a Německa?
Lehce vzdušná ukázka Kaiserjägerweg (Zdroj: klemensbont.ch)
Odměnou za ranní příjezd byla možnost projet si v klidu "Kaiserjägerweg", cestu vytesanou vojáky během 1. světové války, kde se v dlouhých úsecích jede v šířce 2,5 metru bez jakékoli šance na vyhnutí se s protijedoucím autem. Poté, co jsme takto vystoupali kilometr převýšení, následovala procházka z Passo Vezzena na Pizzo di Levico (1908 m.n.m.). Děti hrdinně zvládly 500m převýšení, ale kousek před vrcholem to Majdička otočila (což vysvětluje, že pak prospala nepřetržitě 13 hodin). 
Tudy to bude o krapánek rychlejší
Rozdělení na dvě skupiny nijak nevadilo, alespoň zbyla energie na trénink v Lavarone na mapě z roku 2007. Zde se mi podařila pikantní paralelní chyba. Na start jdu z místa mimo mapu, start na sjezdovce přece nemůžu minout. Sjezdovku nacházím, k tomu i konkrétní místo se skalním srázem, nacházím i K1 a i když maličko mi tvary nesedí, pokračuji na K2 a hle - dobíhám na další sjezdovku! Koho by napadlo, že za devět let vykácejí novou sjezdovku a na ni přesunou i lanovku...

Další den před závody následovala kratší procházka na Monte Lefre (1305 m.n.m.), odkud je výhled z prudkého štítu (1000m převýšení) přímo do Valsugany. Největší atrakcí byly chodby se střílnami, vyhloubené do skály, kde se Mareček konečně projevil jako ryze verbální hrdina (tj. reálný strašpytel). Procházka v temných chodbách tematicky souvisela i s podvečerem, kdy si po zhasnutí děti začaly stěžovat, že jim v pokoji létá netopýr. Co to je za nesmysl, jaký netopýr, byla naše odpověď až do chvíle, než na nás začal také nalétávat.
Pohled na svět doslova z černé díry
Výstup na Monte Mezza (1679 m.n.m.) začal u romantického jezírka v závodním prostoru druhé etapy. Pozávodní ad hoc výšlap 400m převýšení sice byl pro děti motivačně náročnější, ale poté, co jsme se dostali na skalní hřebínek s vřesovišti, jsme si cestičku náramně užívali. Výhledy do Valsugany byly ještě vyšší a lepší (a hlavně zaslouženější) než den předtím.
Passo Manghen
Passo Manghen (2047 m.n.m.) nabídlo nejromantičtější lehký trek, jehož součástí byly rozkvetlé azalkové zahrádky okolo plesa, kde srdce jen plesá. Navíc v okolí prakticky nikde nikdo. Místa připomínala nejhezčí části Roháčů, jen těch štítů na obzoru bylo zřetelně více a polských turistů zřetelně méně. Mimochodem výjezd na passo Manghen je testem řidičské opatrnosti; naštěstí dobrodružná úzká silnička je pod sedlem seshora přehledná přes serpentiny, což situaci zjednodušuje zejména sjíždějícím autům.
Vítejte v Hobitíně
Passo Brocon (1616 m.n.m.) nabídlo po delším závodním dni (pro mne končící nataženými vazy v kotníku) kratší výšlap na ostrý hřeben, odkud jsou výhledy 360° (a když se zatočí hlava, klidně i 1080°) na štíty masivu Lagorai a dokonce až i na Marmoládu. Další den se v dané oblasti pod Monte Agaro ale honí mlha, takže volíme sestup do Levico Terme, kde centrum procházíme ve stopách Kamčina sprintu. Kamča se stává naší průvodkyní, jejíž předchozí zaškolení by mohlo být vzorem pro turistický průmysl - trvalo vskutku jen několik minut sprintového závodu.
Cadini del Brenton
Na cestě dále přes Belluno zastavujeme na kaskády Cadini del Brenton u Lago del Mis; série 15 jezírek pod sebou je nečekaně zajímavým zpestřením. I sousedící kaskády Cascatta della Soffia zaujaly, když nabídly cachtání v prostředí jak z romantického filmu. A celkové shrnutí italského týdne? Valsugana sice není známá a turistická jako jiné části v Trentinu, ale pro pěší výlety s dětmi splnila očekávání. I orienťák nabídl pěkné italské pasáže, jinými slovy technicky i fyzicky hodnotné výzvy. Navíc kvalitní potraviny a k tomu pěkný rodinný penzion znamenal dovolenou, na kterou budeme rádi vzpomínat.
Políbíš mne či nepolíbíš mne?

čtvrtek 14. července 2016

Proč to má Evropská unie tak těžké

Všichni mluví o brexitu, ale opravdové výzvy pro Evropu začínají už na parkovišti.

Dva Italové řídí dopravu stylem - jeďte tam a nějak si poraďte. Pokud je řidič Ital, najde si malý chlíveček a nechá i malé místečko ostatním (které Italům stačí) na vyjetí. Pokud je ale řidič Švéd, do detailu následuje nedbalý Italův pokyn rukou a umisťuje auto na krajnici, kde přepadne asi o 30cm do trávy a visí v úhlu ze svahu dolů. Naopak si představte, jakou zlou krev by přineslo, kdyby Ital ve Švédsku nesledoval parkovací instrukce až do posledního detailu.

I když situace, kterým čelí ekonomiky, může být totožná, v každé evropské zemi jsou jiná očekávání, jak se daná situace má vyřešit. A zkoordinovat různá očekávání napříč jednotlivými zeměmi, aby přinesla žádoucí výsledek, to věru není žádný med.