středa 18. dubna 2007

Self promotion

Obálka nového Sociálu, zejména obrázek vpravo nahoře, opravdu ale opravdu není falzum. Populárnější než král Majálesu sice nejsem, ale zato jsem zjistil, že mám titul "buřiče FSV", což rovněž není k zahození.

Konference o veřejných financích

Navzdory sicilskému počasí dorazila na sobotní konferenci CEFTu a ČSE celá řada slušných speakerů a nemálo vděčných posluchačů. V sekci o partikulárních zájmech jsem analyzoval procedurální pravidla upravující rozpočtový proces, což se skvěle skloubilo s prezentací Ing. Hejduka z MF ČR. A ještě více mne potěšilo, že právě on mi odkýval komparativní závěry o relativní pozici ministra financí a parlamentu vzhledem ke koaličním stranám. Potvrdil tím, že nedávná studie ekonomů MMF (Fabrizio, Mody 2006, Economic Policy), která vychází z Gleicha (2003, ECB Working paper), se zakládá na diskutabilně kódovaných datech a docela si zaslouží být předělána.

úterý 10. dubna 2007

Šumava

... jedním slovem nádherná, což potvrzuje záběr z bajkového výletu na 105km křižujícího Čechy, Rakousy a Vaterland.

středa 4. dubna 2007

Vincent van Gogh

V Amsterdamu jsem bydlel krok od van Goghova muzea, takže nešlo neprohlédnout si expozici, kde mají prakticky polovinu jeho celoživotního díla. Narazil jsem na sice všeobecně známá, nicméně i tak pozoruhodná fakta: van Gogh začal malovat až když mu bylo 26, na raném díle je zřejmé, že nezvládal perspektivu, karikoval tváře a postavy zčásti díky absenci techniky, v jednu dobu byl impresionistou (konkrétně pointilistou), svůj osobitý styl vytvořil až dva roky před svou smrtí, maloval komiksové kresby dle barvotiskových japonských vzorů, které navíc lemoval okrajem s obkreslenými japonskými znaky… Není divu, že na počátku neměl dobré jméno a víceméně celý život tyl z podpory svého bratra. A propos, Slunečnic je hned pět, tři se žlutým (včetně amsterodamské) a dvě s modrým pozadím.


Amsterdam

Artefakty obchodnického ducha a protestantství barví a tvarují celé město, které velikostí a šířkou budov tvoří dojem maloměsta, čistého, v mnoha ohledech střídmého, upraveného a architektonicky úzkoprsého. Pravý opak barokní středo-východoevropské kultury se vší krví, excesy, nejistotou, nerovností a rolnickou zemitostí. Před malými zeměmi, které dokázaly iniciovat kosmopolitní tlaky a navíc je chytře usměrnily ve vlastní prospěch, smekám.