neděle 1. února 2009

Uvolněte ho, prosím

Některé věci nejsou z principu tak uvolněné, aby mohly být v pořadu "Uvolněte se prosím". Například trable současné globální ekonomiky. Proto mne docela zajímalo, co s nimi provede Tomáš Sedláček, můj spolužák, Čuníkův kandidát na ministra a bez ironie chodící PR mašina. O schopnostech Tomášovy sebeprezentace kromě Čuníkovy nominace hovoří i to, že s nulou publikací v zahraničních odborných časopisech a bez doktorátu se protlačil mezi čtyři evidentně kvalitní mladé ekonomické badatele na stránky časopisu Yale Economic Review.

A tak jsem se na rozhovor docela těšil. Hned na úvod jsem se dozvěděl, že za krizi mohou tučná léta. Hm, malé úspory a vnější deficit v Americe by se ještě daly označit za střednědobě (či dlouhodobě) nestabilní podmínky, začnětě ale s nadspotřebou mávat například v Německu a spořiví Němci vám řeknou slušně auf wiedersehen. V této souvislosti mi chyběl už jen ten obligátní tatarák, který Tomáš nikdy nevynechá.

Když jsem se dozvěděl, že Tomáš předpovídal krizi, víceméně na základě podobenství o sedmi tučných letech ze Starého zákona, vzpomněl jsem si na věštění z lógru. Naštěstí i my, co nepijeme turka, máme šanci vidět dále než ostatní, stačí jen pořádně číst Nostradamovo proroctví. S trochou úsilí tam tu krizi myslím také najdeme.

A komu že krize pomůže? Bankám? Rozhodně ne pokud mají rozsáhlé investiční portfolio. Ani bankovnímu oligopolu, který čistě využívá úspory střadatelů, stěží pomůže rozkolísání spolehlivosti metod oceňování a nervozita na mezibankovním trhu.

Chápu, že obrázek ekonoma jako věštce se do Uvolněte se prosím hodí, neměl ale Tomáš jít na řadu až na samý závěr? Nicméně klobouk dolů, omotat si Krause kolem prstu umí jen málokdo.