pondělí 21. září 2009

A byl to porod!

Ještě si čerstvě pamatuji 20. září 2007 večer. To jsme měli docela zajímavé starosti, Kamča právě přišla o plodovou vodu a Alička se hlásila na svět. Dva roky uběhly jako voda, a 20. září 2009 večer jsme po dalším porodu. Tentokrát Kamča zrodila fantastické 3. místo na MČR na klasice.

Ať si Jörgen Jansa říká co chce, klasika je královská disciplína a skončit 3. za aktuální mistryní světa a dvěma juniorskými mistryněmi světa je královský výsledek. A co tomu předcházelo? Netradičně zkusím být malinko rozvláčný. Celé jaro, jak jsem psal jinde, nebylo na trénink moc času. Vlastně ani příležitosti, ono když má člověk outěžek, moc pohybu nejde, nemá-li příjmení Luder, vlastně Niggli.

Až v polovině května skončilo šestinedělí a Kamča se občas vyrazila proběhnout. Za celý květen to dalo přesně 5 hodin. To je, pro laiky, asi to, co holky běhají za 4-5 dní.V červnu nastaly víkendové dvojzávody. Mezitím jediný seriozní trénink týdne byly Pražský pohár žactva. Zní to legračně, ale je to tak. V létě pokračovaly vícedenní a byl čas se v týdnu svižně proběhnout na 45 minut v okolí Jindřichova Hradce. Ale jen občas. Když se poté podařil vítězný hattrick (Advanta Cup, Magnus Cup, Cena Východních Čech), řekli jsme si, asi by bylo dobré soustředit se na MČR. Do desítky by to byla paráda.

Pak jsem ale byl pracovně pryč (jižní Afrika i Barcelona jsou daleko...) a nedařilo se úplně zrealizovat to, co by člověk chtěl. Poslední dva týdny před MČR jsme si řekli, že je potřeba dát v týdnu aspoň 2 fajnové tréninky. Aspoň to se Kamče podařilo. I test 10 dní před na 1km MČR (3:08) ukázal, že rychlost bude stačit.

Ve Vrbně byla sobotní klasika nejlepším testem toho, co může přijít. Kamče se ale příliš nedařilo. Už dříve jsem psal o hlavní chybě, totiž že jsme se nechali převálcovat nelidským režimem a jednoduše běželi pod únavou. V neděli ve Vrbně ale už problém únavy neexistoval a Kamčino tempo se najednou ukázalo být parádní.

Poslední týden šla Kamča v úterý kopce s Fredem, ve středu trošku aerobiku (holt jindy nebyl čas, i já musím občas pracovat). I pár minut jsme si našli na mrknutí na starou mapu, nic moudrého jsme ale neusoudili, snad jen to, že se vyplatí obíhat, že bude postup přes ta dvě údolí (nakonec byl na K8), a že chytáky budou hlavně seběhy dolů.

Čtvrtek dopoledne jsem věnoval krátkému hlídání, kdy Kamča šla na moji radu svižně 5x3 min. Pátek ráno ale nastal horor, Kamča i Mareček nastydlí, Kamča celé dopoledne neschopná pohybu. I já se necítil dokonale, nicméně děti jsem dotransportoval na průlezky a písek a zpět. K tomu jsme se ještě museli přesunout z Prahy do Chotěboře (resp. Libice), odkud se v sobotu vyjíždělo. A čekali jsme, co bude.

V sobotu ráno jsme se cítili chválabohu dobře, asi to bylo servisem v hotelu "U Voborníků". Taktika byla jasná - běžet svižně, protože nasazení na finále bude důležité. Kamče nasadila a nakonec trochu překvapila sebe i ostatní, když vyhrála svůj A rozběh o celé 3 minuty (Béďa jí věnoval zvláštní zmínku na své stránce, což se v orienťáckém mediálním světě platí zlatem). A to v prakticky stejném čase, jako rozběh B běžela mistryně světa Dana Brožková. A kdyby neudělala tu velkou chybku na 1:30, tak se už blížila k času pod 50 min, což by byla senzace.

Vítězství ve skupině znamenalo startovat třetí od konce, 2 minuty před Danou, poté 2 minuty poslední Iveta Duchová. To bylo asi ideální, co mohlo nastat. Nebudeme si nalhávat, taktika byla nenechat se předběhnout. Nijak jsme ani neřešili, co bude na trati, intuitivně si Kamča jen řekla, že se asi oplatí obíhat (když si vzpomínám, tak jsem tohle vlastně ani jednou celý víkend nediskutovali). On taky nebyl čas, museli jsme hlídat děti v karanténě.:-) Všem doporučuji mít podobnou přípravu, prostě se na nějaké dlouhé soustředění vykašlat.

Karanténa byla úsměvná. Před 9:30 jsme vlezli celá rodinka i s kočárkem a hračkami do tělocvičny, kde jsme udělali z žíněnky "skákací hrad". Pak jsme tak s Jörgenem Jansou a Márou Prášilem hráli fotbálek. Docela na nás mnozí koukali... Karanténa trvala skoro tři hodiny (!), Kamča startovala až ve 12:43, takže až někdy po dvanácté dostal Mareček mlíčko.

K průběhu závodu: upřímě řečeno, mnoho o tom nevím, byli jsme nejprve s Alí na hřišti, kde nebylo moc slyšet. Když jsme ale zaslechli, že na 2. rádiu je Kamča jen kousek za Danou, tak jsme sešli dolů fandit, ona mi Alička už spala na rameni. Na průběhu se objevily spolu a bylo jasné, že na Martinu Dočkalovou ztrácí 47 vteřin a že dotáhnout toto bude těžké. Na druhé straně ale bronz byl už téměř jasný. Po sběrce následoval dramatický komentář spíkrů, Kamča měla fantastický finiš (31 sec, o 3 sec lepší než Dana), ale to nestačilo o pouhé tři vteřiny...

Finiš: vzadu Kamča, vpředu Dana stíhá Martinu Fejlkovou

A co Kamča říká z lesa? Dlouhé postupy šla zásadně okolo, což asi rozhodlo - ne, že by byly přímo nejrychlejší, ale byly nejvíce "user friendly" a člověk pošetřil energii (mrkněte na postupy!). Na motýlku udělala dost velkou chybu, takže kousek za ním ji doběhla Dana. To byla 58. minuta, tj. s Danou pak běžela jen cca poslední 1/4 tratě. Takticky tedy ideální, nenechala se předběhnout ani na dlouhých postupech s volbou, ani na motýlku.

S Danou šli hned traverz na K18, kde se jasně ukázalo, proč je důležité losování - cestička byla šláplá jak k domovu od Karla Raise. Ale i běh ve dvou hrál roli: právě zde Iveta Duchová nechala 2 minuty, vypadla tím ze hry o medaile a ještě do cíle koupila další skoro 2 minuty. Zajímavý byl dlouhý postup na K20. Zde šla Dana dost pomalu, Kamča mi říkala, že se až divila, ale přirozený respekt a taktika jí samozřejmě nedaly, aby se ozvala. Faktem ale je, že právě zde obě ztratily na Martinku Dočkalovou 45 vteřin, které pak krutě chyběly. Jinými slovy, Kamča na tomto postupu přišla o stříbro.

Podívejte se i na vývoj od K22 (zde se sbíhalo na divácký průběh). Čas z K22 do cíle: Dana + Kamča = 10:26, Martinka = 11:11, Iveta = 12:03, Zdenča = 12:12, Radka = 11:27. To je jen ukázka fyzické, ale i psychické a taktické výhody běhu ve dvou. Holky, neodpočívejte v semifinále!

Kvůli médiím byla zpožděna dodávka mléčka

Za zmínku stojí i doběh na sběrku. Kamča v zápalu boje šla z předsběrky omylem směrem na startovní lampión. Je skoro jisté, že právě tady by se našly ony tři-čtyři vteřinky na stříbro, ale to je život. Jinak vyhlášení, to byl sen...

Tentokrát se nečekalo na Godota z LPU

A dokonce i Martina Dočkalová se dostavila na stupně vítězů a nespěchala do Pardubic, na rozdíl od závodu elity ve Vrbně. Jen ta cena za těžkou dřinu mezi mistryněmi světa: bloček, průvodce jižní Moravou, mapa Brna a lékárnička na kolo... Ale kvůli tomu nezávodíme, že.

Hodnotné ceny

Celkově, relativně nestranně řečeno, byla silnou stránkou závodu aréna a atraktivnost finále, slabší stránkou sobotní terén a zkolabované výsledky. Bylo i zábavné, že když my jsme šli spát (20:30), nebyly ještě startovky na internetu. Ale to vzhledem k dostupnosti centra z kraje Brna, kde jsme spali, nebyl problém.

pondělí 14. září 2009

Elitní víkend pod Pradědem

Poslední letošní celostátní dvojzávod, prověrka před vrcholem sezóny v podobě MČR na klasice, se odehrával u Vrbna pod Pradědem. Pro člověka se základnou u Prahy nejde o příliš atraktivní destinaci: nabízí dlouhou jízdu po okreskách, zapráskaný terén, všudypřítomné krpály, přitom alternativa v podobě českých béček tentokrát skýtala jen 45min po plzeňské dálnici. Nicméně jsme do Tour de Bruntál šli, Kamča si chtěla po delší době vyzkoušet ostré srovnání v plně konkurenceschopné elitě v terénu podobném očekávanému MČR, kde čekala i mistryni světa Danu Brožkovou; ta ale nakonec dala přednost Plzni.

Díky odjezdu z Chotěboře cesta netrvala více než 3 hodiny, i tak jsme ale přijeli zdrchlí a Kamča vyrážela hned jako první z DE do lesa; nevyspalost a rychlý nástup do akce se projevily na výkonu. Dlouhý postup sice Kamča vyhrála, přitom si celou dobu říkala, že její obíhačka nebyla správná (podívejte se na postup K2-K3), pak se ale nedokázala příliš sžít s hledáním pověstné jehly v kupce sena (zejména kupek v trávě), a i šlapání jí sebralo trochu mentální síly. Celkově 10. místo. Já po ranním vstávání, řízení a dvouhodinovém baby-sittingu nebyl schopný vůbec ničeho, takže jsem šel z K4 rovnou na K18, i tak mi to trvalo 65 minut...

Druhý den, po téměř 11 hodinovém spánku, byla nálada růžovější. Červená skupina, kam Kamča nepatří, šlapala cestičky na začátku, i sluníčko vykouklo. Kamča se do toho opřela takovým způsobem, že ji Béďa ani nezaregistroval... a když už si ji všiml, pak raději dlouho čekal na oficiální čas, aby se potvrdila senzace, totiž že Kamča poprvé v životě vyhrála dámskou elitu!

Úprk do cíle

Její dominance je určitě největším překvapením: druhé Martině Dočkalové, mimochodem letošní mistryni ČR v této disciplíně, dala 67 vteřin, třetí Monice Doleželové už 2 minuty. Vyhrála 11 z 21 postupů. Jen na 30sec doběhu dala všem 2 vteřiny. Vedla již na K2, pak se do vedení dostala opět na K6 a vedení už neztratila. Bylo to pěkné překvapení a vzhledem k minimu tréninku a maximu mateřských povinností až zázrak. Ale zasloužený.

Na 2. místě chybí Martina Dočkalová, která zřejmě odjela domů

pátek 11. září 2009

O Ústavním soudě ekonomicky

K rozhodnutí Ústavního soudu mám šest poznámek:

1. Jako ekonom zabývající se politickým kontextem ekonomiky chápu, proč se rozhodnutí komentuje jednohlasně v partajních šicích (čím vyšší ohrožení, tím silnější podpora), proč se vrtošivý pak prezident uchýlil k tak nedůstojné kritice a proč ÚS rozhodl jak rozhodl; koneckonců v jaké jiné kauze by měl ukázat svoji moc než v této. Jde o soutěž a konflikty mezi mocenskými hráči, které jsou v určité míře zcela nutné.

2. Jako teoretikovi her mi intuice říká, že možnost předčasně vyhlásit volby (tj. zahrát si volební loterii) by neměla být nějakou výraznou strategickou výhodu pro velké hráče, pokud neexistují nějaké skryté apriori koalice (jejich tichost ale vydrží jen krátce). Dlouhodobě by se voliči měli naučit interpretovat situaci, kdy většinoví hráči se snaží eliminovat malé hráče a sami by se měli rozhodnout, co s tím. Parafrázuji kampaň ODA: je lepší "jít na malou stranu" než "jít na velkou stranu".

3. Jako člověk odkojený postřehy tzv. konstituční ekonomie (část institucionální ekonomie zabývající se endogenními kontraktuálními normami) oceňuji, že ÚS odlišuje kritéria pro konstituční normy a jiné normy. I když by to mohl činit explicitněji.

4. Jako prostý volič se nemůžu ubránit dojmu, že odůvodnění je plné mlhy právnické hatmatilky, která v důsledku ubližuje transparentnosti norem a znemožňuje alespoň racionálním lidem najít legitimitu rozhodnutí. Například srovnávání narušení tzv. jádra ústavy s nacistickým režimem je irelevantní. Proč se klade jiný důraz na intenci původního ústavodárce (který měl 3/5 většinu) a na intenci současné ústavní (3/5) většiny, mi rovněž není zřejmé. Přijde mi divné, že ani hlavní hráči (např. předseda největší pravicové strany) neumí interpretovat ústavu. Hatmatilka otevírá judikativě pole pro rozhodování (moc) a tu mají všichni rádi. Rád bych žil v zemi, kde mi jistotu dává text, který si umí správně vyložit alespoň člověk s dvěma vysokými školami.

5. Jako člověk s mírným vhledem do politických věd se divím, že současný systém nedokáže po 13 let najít cestu, jak změnit váhu reprezentace a akceschopnosti. V roce 1996 bych nevěřil, že proroctví prof. Nováka o neschopnosti hlavních hráčů se dohodnout bude tak trvalé. Všichni přitom víme, že asymetrie pivotní váhy malých hráčů vzhledem k velikosti mandátu prostě musí plodit dlouhá vyjednávání a nestabilitu. Ústavní soud samozřejmě nemůže být iniciátor změn, ale podle mého názoru by se měl aktivně podílet na "screeningu" řešení.

6. Jako ekonom si říkám, jak by podobná situace vypadala v obchodní společnosti. Mohli by minoritní akcionáři napadnout zásadní rozhodnutí většiny, které upravuje práva akcionářů? Zajímalo by mne, jak by na paralelu reagovali obchodní právníci. Je opravdu kvalitatitvní rozdíl v tom, že exit je v případě obchodní společnosti snadný, kdežto v případě občanství nikoli?

čtvrtek 10. září 2009

Běžecký křest

Alička má první závod za sebou... Trať měla 100m. S časem 1:01,2 nebyla poslední! (Nýbrž předposlední.) Maminka vyhrála Křišťálový 1km za 3:08.7. Cena útěchy pro tatínka hlídače: XL tričko z tomboly s nápisem Blend-a-med.

Tatínkové zuřivě koučují "předpřípravku"

Zde ještě naděje na solidné umístění

Přece jen 100m je delší než běh na houpačky

úterý 1. září 2009

Vito Tanzi

S výjimkou household economics na tomto bločku kriticky schází jiná odvětví ekonomie. Začnu tento deficit (kdo dnes nemá deficit, že) zlehka a to osobní zkušeností s Vito Tanzim, elegantním starším živým pánem, dlouholetým šéfem Fiscal division při MMF, na nedávné konferenci International Institute for Public Finance.

Svoji přednášku začal Tanzi citátem Kryštofa Kolumba, který tak trochu charakterizuje stav současných veřejných financí (parafrázuji): "I don't know where I am, where I go, I hardly know how I got here, but what I know for sure is that the taxpayer will pay the bill." A pak nadhazoval chytlavé příměry: řádí fiskální hurikán, rozlézají se fiskální termiti. Celoživotní zkušenost mu říká: podíl 30% veřejných na celkových výdajích je maximální únosný strop; reálné trhy fungují velmi uspokojivě, finanční velmi neuspokojivě. A k otázce Friedricha Schneidera, co si počít s šedou ekonomikou: "The whole world started as a shadow economy." Starý pán byl zkrátka dobře naladěn, asi to bylo i kladným působením jeho paní, která je určitě dosti vzdálena jeho ročníku narození 1935.

Mimochodem, poměrně dobrý je v této souvislosti i citát Ronalda Reagana: "The taxpayer is someone who works for the federal government but doesn't have to take the civil service examination." Když už jsem na té odlehčené notě, nemohu na závěr neodkázat na A silly game for a bored economist z dílny Tomáše Cvrčka, absolventa IES, který je nyní Assistant Professor na Clemson University. Mně se ve hře nejvíce líbila Roy's identity.