Zúčastnil jsem se konkurzu na novou tajemnici naší fakulty, což je post blízký jakémusi "prvnímu náměstkovi" ministra financí. Kandidáty bych dělil do dvou skupin: buď by pro ně pozice znamenala karierní postup, anebo karierní ústup. Mám dvě pozorování:
- Karierní ústup drtivě převažuje nad karierním postupem.
- V ústupu se objevují (a vzájemně kombinují) zcela rozdílné faktory. Kandidáti se nacházejí na trhu jako oběti:
- politických zásahů
- nedostatku klientelistických vazeb
- slabších mocenských vazeb ve velkých organizacích
- nepředvídaných akcí zahraničních vlastníků
- krize
- dramaticky padajícího mediálního trhu
- symptomu matky po mateřské dovolené
- ale i stresu a zoufalství ze samoty a nedostatku uplatnění.
Bod 1) je ekonomicky nejzajímavější. Napadá mne několik vysvětlení:
- Ve velmi nejistém období málokdo vstupuje na trh s motivací ke zlepšení.
- Při strukturálních změnách je "fit" mezi místy a kandidáty obecně menší, což zvyšuje četnost karierního ústupu.
- Fakultou nabízená pozice je relativně specifická a možná je obtížné ji přesněji popsat, tj. není mnoho jiných pozic, z nichž lze plynule nastoupit a rozvíjet kariéru a dále nebyli informací zasažení lidé ze soukromého sektoru, kteří by mohli mít relevantní historii.
- Pozice nabízí tradeoff "stabilitu" vs. "ohodnocení", tj. pro kandidáta, který vypadá jako ustupující (nižší ohodnocení), může jít o zlepšení. Klasifikace ústupu je zkrátka nedokonalá díky tomu, že tradeoff je individuálně specifický.