sobota 4. února 2012

Ztrať se!

Mínus deset, občas povětrno a slunce za mraky, několik týdnů lenošení za sebou, zkrátka ideální konstelace pro účast v závodě Pražské zimní ligy. Vyrazil jsem letos poprvé a to hned na majstrštyk, totiž závod Ztrať se!. Řekl jsem si: Když člověk zhola nic neběhá, je nejlepší skočit do toho po hlavě.

Zlákán Alešem jsem nastoupil na B kategorii (15km + převýšení). Koncept závodu je fantastický: Nic než vy, mapa z roku 1912 a pár dalších bláznů. Trochu jsem se utěšoval, že prostor závodu trochu znám, takže snad neskončím v jiné vesnici, než kam mířím. Poté, co začal fučet severák, jsem si k běžeckému oblečení ještě přidal svetr (nesmějte se, sestava nahoře byla krátký propocovák, dlouhé merino, plyšová moira, svetr a běžecká bunda; dole jsem po radě zkušeného přidal na moiru normální trenclíky).

Závod B měl jen šest kontrol. Grupa bláznů vyrazila K1. Ale ouha, kontrolka není, kde má být. Začínáme česat, poté se v protisměru objevuje celá řada zkušených nestorů. Grupa se vrací a asi 400m jinde kontrolu objevuje. Já jsem tomu stále nevěřil a tak dohledávkou ztrácím dalších 10 minut. Po půlhodině závodu se potácet 1,5km od startu není nic moc.
Červená označuje místo kontroly, žlutá spojovačku, která přetrvala 100 let

Mrkněte na mapu blíže - jak říká klasik, soudruzi v NDR udělali malou chybičku a vyměnili jeden kopeček za jiný.
Mapa Blýskava z roku 1974
Mapy.cz: není Chrbina jako Chrbina
Pak následoval přeběh kolem Kellnerů, další postup mi přišel že bude nad moje síly a tak jsem to obrátil rovnou na K3 (také jsem si chtěl prohlédnout část Křivoklátska, kde jsem ještě nebyl). Na K3 jsem už měl 70 minut, takže jsem si řekl - chlapče, na tohle fakt nemáš a vyrazil jsem rovnou na K5. Pak už zbývalo jen doplazit několik kilometrů po polích zpět do Libečova.

Celkově: Fajn provětrání na čerstvém (možná až moc) vzduchu a hlavně připomenutí, že po třicetipěti minutách je třicetpět let staré tělo dost cítít.