Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky je knížka, kterou naše děti dostaly před nějakým časem jako zdroj pohádek před usnutím. Časem se ale ukázalo, že některé pohádky budou spíše pro nás, pro velké strašpytlíky. Kupříkladu Modrovous:
Vstoupila do sklepení, ale tam byla tma. Přinesla si lampu a tma ustoupila. Ale z toho, co uviděla, se jí zatmělo před očima. Dlažba byla celá zakrvácená a ke stěnám sklepení bylo přikováno sedm mrtvol - byly to ženy, s nimiž se Modrovous oženil a jednu po druhé zavraždil. Osmé místo u zdi bylo prázdné.
Modrovous v podobě Dejvického divadla byl o poznání umírněnější a cílil spíše na schizma mezi mužem dobyvatelem a mužem sympaťákem, kdy úmrtí jedné z žen nešťastnou náhodou vytvořilo hlavní postavě (Jaroslavu Pleslovi) pověst Modrovouse. Obsazení bylo výtečné - vzhledem a nalíčením poněkud obstarožní Vanda Hybnerová jako nejstarší z Modrovousových žen byla i na míru Dejvického nebývale groteskní. Jaroslav Plesl jako vždy značka excelence. Extrovertní Jana Holcová byla opět velmi výrazná i přesvědčivá, i když její erotický kostým byl občas spíše kvazierotický.
 |
| Modrovous pod tíhou žen |
Skvělý byl i pár baleťáků, který "stínoval" děj, když tancem vyjadřoval a někdy i zastoupil hlavní hrdiny. K tomu připočtěme některé efektní momenty, například scénu v akváriu, po které na hercích nezůstala ani nitka suchá. Pro mne byl nicméně vrcholem výkon hostující Pavly Beretové, jejíž citlivý projev myslím dokonale odrazil vše, co do její role vložila režisérka Petra Tejnorová.
Modrovous byl jedním z mála představení z repertoáru Dejvického, které nebývá předem zcela vyprodané. Bude to zřejmě náročnějším začátkem, kdy ve stylu "korejského filmu" dochází k opakování děje pozpátku a prolínání časových rovin. Což se v divadle zahraje o poznání obtížněji než ve filmu. Prvních deset minut je tak pro méně trpělivého diváka trochu nepřehledných, ale to se rychle změní a následuje inscenace, na kterou bylo vskutku radost zajít.