úterý 15. listopadu 2016

Kunratické déja vu

Letošní Velká Kunratická je pro Kamču fakticky repete roku 2014. Opět na hlavní trať vybíhá s Pavlou Zahálkovou, opět poráží Moiru Stewartovou, opět končí 1. na hlavní trati a 2. na trati přes Hrádek, a to opět za Pavlou Schornou. A opět v údolí pěkná zima, zatímco nahoře příjemné sluníčko.

Dva rozdíly, které ukazují na Kamčinu morálku, by se ale našly. Trať hlavního ženského závodu je delší a náročnější, přičemž ale Kamča na Hrádku jako na svém druhém závodě dobíhá jen s odstupem 10 vteřin za Pavlou Schornou. 

V té souvislosti je zajímavé rozdělení tempa závodnic na kopce (70%) a pak na rovinatý doběh (30%). Letos měla Kamča mezičas 4:03 v druhé, rovinaté části - Pavla 4:12 a předloni 4:10, Kamča 4:07 v letech 2012 a 2014 a 4:02 v roce 2010. Rekordmankou pro druhou část je vrchařka Pavla Fričková s časem 3:57, o které se nedá říct, že by byla "atletka" s mimořádnou rychlostí.

To je velmi zajímavý podklad pro závodnice, které by si troufaly zlepšit traťový rekord nebo alespoň se dostat pod 14 minut, což se v historii podařilo zatím jen Pavle (13:55) a Kamče (13:58). Zdá se, že není třeba běžet v kopcích až na krev na čas okolo 9:45 (Pavla Schorná 2014 a 2016, Eva Skalníková 2011), ale stačí i 9:50-55, pokud se pak závěr rozeběhne ke 4:00.
Z plakátů VK mne nejvíce zaujal ročník 1994

Kamčina řada umístnění za posledních 7 let si samozřejmě zaslouží statistiku:

Hlavní trať: 2 - 3 - 1 - 3 - 1 - 13 - 1
Ženy Hrádek: 1 - 3 - 1 - 2 - 2 - 3 - 2

Kapitolou samo o sobě je mediální pokrytí Velké Kunratické. Česká televize se jako vždy věnovala hlavně nejstarším, kteří samozřejmě zasluhují obdiv, ale na druhou stranu pro tento sport mnoho lidí nenalákají. Někde se píše hlavně o kuriozitách typu "Kohákovy družiny". Na Moravě se o závodě nepíše vůbec, když si místní v Ostravě vymysleli náhražku v podobě "Starobělských Lurd". Což mne nepřekvapuje a řekl bych, že může být jen otázkou času, zda zdatná konkurence časem nevyroste i v Praze.