neděle 3. září 2017

Pěkné prázdniny 2017

Po přečtení profilu legendy českého OB Jany Cieslarové na O-news mi došlo, že by bylo záhodno své reportáže osolit či opepřit retrospektivami do minulosti. Protože legendy budou žít, jen když se o nich bude vyprávět.

Dnes dojde na Honzu Vokurku. O něm Vám, děti, Google mnoho nepoví, pokud si nespojíte, že právě tento Honza Vokurka je úspěšný a odvážný zakladatel značky sirupů Kitl. Ale pojďme na něj oklikou. Připomeňme si, že příští rok se poběží Světový pohár na Petříně (nebo na Vyšehradě). A kdeže se v roce 1995 konala "oficiální světová premiéra" parkového orienťáku? Na Petříně! (viz str. 14)

K závodu se váže studentská legenda, kdy se v jedné z menz Honza Vokurka s kamarády vsadil, že si závod také zaběhne. Ale jak to vykoumat? Jednoduše. Ze svého kamaráda z ciziny udělal cestovního agenta, který do Prahy údajně přivezl závodníka z Jižní Afriky. V té době nebylo tak jednoduché provětrat Internet a něco z nějak dostat, nemluvě o tom, že Jižní Afrika nebyla naší optikou úplně spořádané místo na zemi; Nelson Mandela byl tehdy prezidentem sotva rok a mimochodem ještě dalších 13 let si pobyl na americkém seznamu teroristů.

Celý kanadský žertík dopadl na výbornou a Honza Vokurka (jméno jeho alter ega si už bohužel nepamatuji) se skutečně postavil na start a závod docela slušně zaběhl vedle světových hvězd, včetně tehdy famózního Rudolfa Ropka. O tom všem píše časopis Orientační běh z roku 1995, který tehdy perfektně (řekl bych až legendárně) vedl Kamil Arnošt.

A jak že to souvisí s Pěknými prázdninami 2017? Téměř nijak, ale právě proto o tom píšu. Pro mne nebyly Pěkné prázdniny příliš pěkné - chytil jsem střevní chřipku, která s rodinou cestovala z Plzně přes jižní Čechy, do Prahy a pak do Jizerek. A tak jsem se dostal do akce až na E3. Protože tedy nemám o víkendu o čem jiném psát, musíte vzít zavděk jen tím, že zmíním perličku související s mojí startovní pozicí; startoval jsem - a teď přichází dramatická pauza - dvě minuty za Honzou Vokurkou.

Jelikož jsem terénem cestoval polopěšky, překvapilo mne, když jsem na K18 zaslechl rytmické hekání jak od tenistky Moniky Selešové. Ha, Honza Vokurka a takový projev? To hekání asi nevydržím, říkal jsem si. Naštěstí se ale vydal postupem přímo ke kontrole, přičemž mně bylo z detailního přečtení jasné, že skalní sráz je zrádně souvislý. Postup šikmo napřímo pak znamená velkou obíhačku až dozadu. Zvolil jsem tedy výstup zprava a kochal se tím, jak jsem nad reprezentantem Jižní Afriky vyzrál. Když jsem se blížil ke kontrole, měl jsem jako zadostiučení ještě jednou akustický kontakt, tentokrát ale zespodu od skal.

To byl ve zkratce můj hlavní, a přiznám se bez mučení, poněkud bizarní zážitek z Pěkných prázdnin. Zbývá jen dodat to hlavní: Aličce se podařilo v E1 být na 2. místě v D10 a Kamča celkově vyhrála elitu, i když v E1 i E2 běžela v útlumu, daném agresivní (zřejmě) rotavirózou. Jen škoda, že místo elity neběžela H55, mohla vyhrát krásnou sekeru. Na druhé straně, kdyby běžela D55, dostala by jen slipové vložky - a mohla by řešit, k čemu je dámy v tomto věku potřebují.